Přísecký kostel sv.BarboryPřísecký zámeček Příseka

Obsah



Hlavní stránka


Příseka v datech

Od vzniku vesnice po bitvu na Bílé hoře (r. 1620)


12. stoletívesnice Příseka, jejíž název je odvozen od mýcení lesa při jejím zakládání, vznikla při významné cestě od Staré Jihlavy k Brtnici; v té době je Příseka zeměpanským majetkem
31. října 1234první písemná zmínka - ve Znojmě byla sepsána listina krále Václava I., ve které je mezi jinými osadami jmenována Brtnice a osady k ní tehdy náležející, tedy i Příseka (Presseka), kde je darována tišnovskému klášteru
1234 - poč. 14. stol.Příseka je majetkem tišnovského kláštera
2.pol.13. - poč.14.stol.vznik kostela sv. Barbory se hřbitovem
počátek 14. stoletíPříseka se dostala opět do rukou panovníka
1327král Jan Lucemburský udělil Příseku Jindřichovi z Lipé
1327 - 1435Příseka je v držení pánů z Lipé
1435 - 1579majitelem Příseky je rod Beránků z Petrovic
1438Mikulášek Beránek z Petrovic dává listinou ze 4. července zdejší dvůr s příslušenstvím své manželce Uršule
1480vesnice patří Dorotě Přísecké
1510byl ulit první, menší zvon v kostelní věži sv. Barbory
1529na příseckém panství je znám Zikmund Beránek z Petrovic, který se psal "na Přísece"
1535Příseka je propuštěna do plného vlastnictví Volfu Beránkovi z Petrovic
1542Volf Beránek z Petrovic se také začal psát "na Přísece"
1565držitelem Příseky je Hynek Beránek z Petrovic
1568poprvé je připomínán přísecký zámeček, v jádru velmi pozdní tvrz při dvoře; patrně jde o nejstarší část Příseky
70. léta 16. stoletízámeček dostal renesanční podobu včetně věže na západě a portálu tvrze, kterou má dodnes
1579Příseka přechází na Hynka Brtnického z Valdštejna
1602Příseka se stává majetkem rytířského rodu Křineckých z Ronova
1602Jiří Křinecký z Ronova nechal odlít na vlastní náklady pro zdejší kostel sv. Barbory zvon o váze 2 centů
1619poslední majitel Příseky z rodu Křineckých Hynek se jako evangelík zúčastnil protihabsburského odboje
1620Hynkovi z rodu Křineckých byl po bitvě na Bílé hoře celý přísecký statek konfiskován


Čerpáno z historických pramenů, zpracoval Čeněk Doucha